Zatímco v některých zemích si lidé pod slovem „svátek“ vybaví maximálně státní volno, u nás to může být klidně důvod k malé oslavě, kytce od kolegů, nečekané čokoládě na stole nebo dokonce skleničce po pracovní době. Ale proč Češi tak milují své jmeniny, co vlastně znamená mít „svátek“ – a slaví se to vůbec ještě někde jinde?
Jméno jako důvod k oslavě? V Česku jednoznačně!
V naší kotlině má jmeniny úplně každý – i když někteří si to připomenou až ve chvíli, kdy jim ráno pípne SMSka od babičky. Kalendář jmen tu máme hluboce zakořeněný a nedáme na něj dopustit. Věděli jste třeba, že nejčastěji slaveným svátkem je Josef? A že přibývá jmen, která v klasickém kalendáři vůbec nenajdete, ale jejich nositelé slaví stejně, protože proč ne?
Jmeniny u nás zkrátka žijí. V některých firmách se slaví dokonce víc než narozeniny – možná právě proto, že se nepoznačují s číslem věku v závorce. Přání, úsměv a drobná pozornost potěší každého, ať se jmenuje Honza, Klára, nebo třeba Teodor. A ruku na srdce – kdo by nechtěl být aspoň jednou ročně oficiálně oslavován?
A co svět? Každý stát, jiný mrav
Zatímco v Česku, na Slovensku nebo v Maďarsku jsou jmeniny běžnou součástí života, jinde je to tak trochu exotika. V Německu se slaví spíš sporadicky a jen v některých oblastech. Ve Francii nebo Itálii měly svátky kdysi velkou váhu, hlavně pokud jméno patřilo nějakému světci – dnes už ale slaví jen někteří nostalgici (a občas maminky dětí s tradičním jménem).
Na severu Evropy jsou jména sice v kalendáři, ale málokdo si jich všimne. Zato v Řecku nebo Polsku se jmeniny stále drží na výsluní – někdy dokonce víc než narozeniny. Jméno je tam často spojené s rodinnou tradicí, vírou nebo regionální hrdostí. A když má svátek třeba babička Helena, ví o tom půlka vesnice.
Kreativní kalendář? Klidně i pro psa
Díky internetu už nejsme odkázaní jen na oficiální kalendář. Svůj vlastní sváteční systém si může vytvořit úplně každý – třeba pro domácí mazlíčky, členy party, filmové hrdiny nebo náhodně vybraný den, kdy slaví prostě ten, kdo se zrovna nejlépe vyspal. Fantazii se meze nekladou, a oslavit se dá úplně všechno.
Kalendář jmen může být i vtipným dárkem – třeba plakát s personalizovanými daty nebo ručně psaný minidiář s poznámkami typu: „Tady slaví Pavel. Očekává minimálně kávu a koláč.“ Nebo: „Tady slaví tvůj muž. Tvá šance zazářit originálním dárkem pro muže právě přišla. Nezklam ho!“
Malé svátky, velká radost
A možná právě proto máme jmeniny tak rádi. Nejsou spojeny s tlakem, rozpočtem nebo očekáváním, jako třeba Vánoce. Jsou to svátky malých gest. Stačí přinést bonboniéru do kanceláře, zanechat vtipný vzkaz na stole, nebo jen poslat přání k svátku, které rozesměje.
A protože jmeniny připadají jen na jeden konkrétní den v roce, byla by škoda je propásnout. Pokud hledáte nápad, čím potěšit kolegu, bráchu nebo kamaráda, zkuste vsadit na něco neotřelého – třeba drobnost, která říká: „Vím, že slavíš – a myslím na tebe.“
A co vy – slavíte?
Jste nadšenec do jmenin, nebo je spíš ignorujete a čekáte, jestli si někdo vzpomene? Ať tak, nebo tak, pravda je, že i tyhle malé svátky mají velkou moc. Dávají nám příležitost připomenout si, že na někom záleží. A právě to – v dnešní době – není vůbec málo.
